Překlad z Magazine Montagnes 1988 Jsou snímky, které dovedou překračovat hranice. Důkazem, pokud je nutné nějaký předložit, je souhrn aktivních kultur současnosti, která spojuje lidstvo. Když jsem objevil fotografie Karla Vlčka, ihned jsem si vybavil jiné fotografie, které pro nás mohou být určitým doporučením: Ansel Adams, David Muench nebo Eliot Porter. Tento Čechoslovák je zamilovaný do fotografie, horolezectví a velkých formátů. Souvislost je jasná, ale lano je napjaté. Víme tak málo o těchto umělcích, kteří žijí ve světě, který je nám přitom geograficky tak blízký. Už to, že nám jsou dnes tyto snímky představeny, je štěstí. Štěstí objevu, co se odehrává na druhé straně. Štěstí dohadovat se, že i tam se smějí, pláčí, dělají to i ono a umějí se dívat na přírodu. A také Štěstí jako lekce lidskosti. Díváme li se na hory pohledem čistě francouzským, mohli bychom uzapomenout, že existují muži, kteří dělají tak nádherné věci s přístrojem za pár šupů. Karel Vlček je pravděpodobně právě tak duchovním synem velkých amerických naturalistů – jako Vilém Heckel, další československý fotograf, kterého jsme objevili loni na festivalu v Antibes. Zkrátka všichni obyvatelé tohoto světa na něj mohou mít podstatný pohled.